Ještě před několika dny by asi málokdo z nás předvídal, že budeme tohle téma muset otevřít. Vzhledem k událostem odehrávajícím se několik set kilometrů od našich hranic se nám však začaly hromadit dotazy (od rodičů, starších sourozenců, paní učitelek, pracovníků
v sociálních službách,…), jak o válečném konfliktu komunikovat s dětmi.
Na Vaše dotazy se snažím odpovědět na dalších několika řádcích.
Přistupujte k dítěti dle jeho povahy, věku a potřeb.
Individuální přístup je velice důležitý. Pro děti, které jsou vysoce citlivé, by přísun informací mohl být zahlcující, těžký na zpracování a nemusely by ho ustát. Jiné děti potřebují dostatek informací pro pocit vlastního bezpečí. Stejně tak je důležité podávat dětem informace s uvážením vzhledem k jejich věku.
Říkejte dítěti pravdu.
Namísto: „Žádná válka u nás nebude.“
Zkuste říct: „Představitelé státu dělají všechno pro to, aby u nás válka nebyla.”
Pokud bychom dětem neříkali pravdu a ony se ji dozvěděly z jiných zdrojů, ztratily by v nás důvěru, a o to víc by byl nabourán jejich pocit bezpečí. Pokud se děti ptají na dění ve světě, vysvětlujte jim, co se děje – slovní zásobou přiměřenou jejich věku. Pokud děti pokládají otázky, na které naznáte odpověď, nebojte se upřímně odpovědět, že nevíte.
Sdílejte své emoce.
Nastalá situace na nás přirozeně doléhá. Je v pořádku s dětmi sdílet své pocity a obavy – naši nervozitu a nejistotu z nás stejně vycítí, a pokud bychom toto téma neotevřeli, mohlo by to v dětech vzbudit další nepříjemné pocity. Pokud bychom se navíc před dětmi snažili být silní skrze neprojevování vlastních emocí, mohly by děti nabýt dojmu, že není dobré prožívat emoce, které cítí (a které jsou naprosto přirozené).
Buďte tady pro ně.
Namísto: „Není důvod se bát.“
Zkuste říct: „Ať se teď cítíš jakkoliv, neboj se se mi se svými pocity svěřit.“
Dejte najevo, že tu pro děti jste. Obejměte je, pokud to potřebují, dělejte společně aktivity, které jsou pro Vás i pro děti příjemné (pustit si film, zahrát si karty,…). Pokud děti o situaci mluvit nechtějí, nenuťte je, ale dejte najevo, že jste tu pro ně. Je také naprosto na místě nabídnout dítěti rozhovor s odborníkem – školním psychologem, psychoterapeutem nebo interventem na Lince důvěry (116 111).
Poskytněte jim pocit bezpečí.
Namísto: „Tady se Ti nemůže nic stát.“
Zkuste říct: „Válka teď na Ukrajině probíhá, ale my jsme v zemi, která je bezpečná, a v tuto chvíli nám nic nehrozí.“
Pocit bezpečí je v dětském věku velice důležitý. Ujišťujte děti, že naší zemi bezprostřední nebezpečí nehrozí a že představitelé našeho státu dělají všechno pro to, abychom zůstali v bezpečí. Některé děti potřebují vědět konkrétní místo, kde se válka odehrává, někdy také vzdálenost konfliktu od našich hranic. Nebojte se jim ukázat na mapě, jak daleko od našeho území se válka odehrává, a poskytnout jim prostor pro dotazy a vyjádření jejich pocitů.
Apelujte na vzájemnou (mezinárodní) laskavost.
Je důležité s dětmi mluvit také o tom, že za současnou situaci je zodpovědná ruská vláda, nikoliv ruští obyvatelé. Mnoho ruských občanů s kroky vlády nesouhlasí a válku nepodporuje, naopak jsou z nastalé situace upřímně nešťastní. Je velice důležité upozorňovat na tuto skutečnost, aby se v dětských kolektivech nerozmáhala šikana vůči žákům ruské národnosti.
Držte se každodenního režimu.
Udržování každodenní rutiny napomáhá udržení psychické stability. Pomáhejte dětem s učivem, doprovázejte je na kroužky, choďte na procházky, držte si své rodinné rituály.
Nezapomínejte na sebe.
Abyste tady mohli být pro děti a jejich přirozeně vyplývající otázky, je důležité myslet také na své psychické zdraví. Nebojte se promluvit si s odborníkem nebo s Vám blízkým člověkem, kterému věříte. Situace je velice složitá jak pro děti, tak pro nás dospělé.
Jedná se o velice náročnou situaci, proto k sobě (navzájem) buďme laskaví.